Málokdo se seznámil s krutovládou hnutí Tálibán tak podrobně jako reportér televize BBC John Simpson. Ten v Afghánistánu působil v době, kdy se radikálové dostali poprvé k moci a zažil i jejich následný pád. Teď, ku příležitosti jejich znovu nastolené vlády, popisuje své zážitky, z nichž některé se pro Afghánce v blízké budoucnosti zřejmě znovu stanou realitou. Pokud totiž Tálibán na něčem neoblomně trvá, je to znovuzavedení islámského práva šária, které se s odsouzenými příliš nemaže.
John Simpson byl v roce 2001 jedním z prvních reportérů, kteří se do Afghánistánu dostali po americké invazi. Z Pákistánu tehdy i s kameramanem do země projel s pomocí pašeráků, kteří je zahalili do burky. “To fungovalo skvěle, jako byste zmizeli,” popsal Simpson efekt burek pro BBC. “Pět let té nejextrémnější náboženské diktatury moderní doby bylo u konce. Za vlády Tálibánu se Afghánistán stal černou dírou, která podporovala všechny možné druhy extremismu,” vzpomíná teď Simpson pro BBC. “V životě by mě nenapadlo, že budou slavit comeback.“
V roce 1996 se Tálibán dostal k vládě tak, že svrhl umírněnou vládu slavného vojevůdce Ahmada Šáha Masúda (známého také jako Lev z Pandžšíru), který se proslavil bojem proti Sovětům. Je příznačné, že i tehdy nedal převrat Tálibánu příliš zabrat. Kábul se stejně jako teď vzdal bez boje.
John Simpson tyto dvě události srovnal. “Tálibán postupoval na Kábul rychle a prudce, stejně jako v roce 1996. Přestože byly vládní síly lépe vycvičené, nechaly se vyděsit fundamentalistickou dravostí a popravováním lidí, kteří se jim postaví,” napsal Simpson na svůj Twitter možná hlavní důvod toho, proč se afghánská obrana rozsypala jako domeček z karet. Vojáci měli z radikálů jednoduše strach. Nutno říct, že oprávněně. Na počátku bojů se Tálibáncům postavily elitní jednotky afghánské armády. Povstalci je porazili a všechny následně nekompromisně postříleli. “Mají pověst zuřivosti, náboženského zápalu a odhodlání udeřit na změkčilé měšťáky, kteří si užívali dvacet let prosperity a míru,” vysvětlil Simpson.
On sám se do země dostal i v době té nejtvrdší krutovlády Tálibánu. Na ulicích postávaly samozvané hlídky, které bili muže, kteří si dovolili vyjít na ulici tak, že jim byly vidět kotníky. Ženy se ven dostaly výhradně jen v doprovodu mužů, a to jen zcela zahalené. Z té doby má Simpson také brutální historku: “Tálibský ministr zdravotnictví Mulla Balúč si mi stěžoval, že Mezinárodní červený kříž mu nechce poskytnout chirurgy, kteří by řezali ruce a nohy zločinců, a tak to musel dělat sám. Vypadalo to ale, že z toho má docela radost.“
Země byla za vlády Tálibánu zcela odstřižená od světa a nesmírně zaostalá. Radikálové nebyli schopni udržovat struktury potřebné pro chod státu, a tak v noci v domech zářily jen svíčky, protože stát neměl na dovoz ropy pro výrobu elektřiny.
John Simpson nepatří k těm, kdo se domnívají, že se Tálibán změnil, a to i proto, že jde o velmi vachrlaté uskupení, které je obtížné přímo řídit. “I když se teď vůdci Tálibánu v Dauhá mohou zdát umírnění, bojovníci je nemusí respektovat,” vysvětlil novinář.
Foto: Shutterstock
A já ,,reportérovi” klidně prozradím že Afghánistán je země, kde si za peníze koupíte doslova vše, mimo mládí a zdraví. Ty báchorky o ,,lítých bojích” jsou jen kecy, silnější prostě pošle do ,,kišlaku” posla a ten jednoduše vysvětlí ,,starším”, že pokud budou klást odpor tak jejich existence nebude mít dlouhého trvání. A upřímně řečeno, ty kydy o mnoha ,,prozápadních” a dnes ,,trpících”, jsou jen agitka ,,ziskovek” pro zjednodušení migrace.