Kukačky do neuvěřitelně konzervativní a šablonovité české seriálové tvorby jednoznačně přinesly svěží vítr. Už jen proto, že přerušily konstantní přísun kriminálek, v nichž jsou obsazováni stále ti samí herci a jejichž témata jsou recyklovaná až na dřeň. Snad by přinejmenším Česká televize měla podobným projektům vystavit stopku a podporovat takové jako právě Kukačky.
Co na tom, že po slibném začátku v podobě několika úvodních dílů, přišlo určité vystřízlivění a přehnané natahování seriálu, kterému by namísto třinácti epizod slušela poloviční porce a poněkud lepší rozvrstvení příběhu, který v prostředních epizodách sklouzával k banalitám, aby se pak tvůrci příběhové nedostatky pokusili dohnat v posledním díle, který musel nutně působit uspěchaně a překotně.
Kukačky mají své mouchy a nejsou rozhodně malé. Vedle dobře zvoleného námětu se zručnost tvůrců projevuje především v audiovizuálních charakteristikách projektu a slušném castingu. Scénář však bylo možné zpracovat a následně uchopit o poznání lépe.
Přesto je třeba nadále investovat do podobných projektů a Česká televize by měla jít právě tímto směrem. Není ostudou, že se ne vše povede na jedničku, ostudou je to nezkoušet, což se dosud dělo. Experimenty seriálové tvorby se omezovaly na zařazení mysteriózních elementů do kriminálek s okoukaným Langmajerem a spol.
Česká televize už potvrdila, že Kukačky se dočkají druhé řady. Je to překvapení. Podobné příběhy přímo vybízejí k jednoznačnému uzavření. Vzhledem k obsahové vyčerpanosti první série hrozí efekt nastavované kaše, kdy už bude další vývoj přespříliš lámán přes koleno. Bohužel je to jen dalším projevem neodvážnosti českých tvůrců i těch, kdo jim na jejich tvorbu dávají peníze. Další Kukačky jsou z hlediska divácké přízně sázkou na jistotu, snižují ale šance na to, že vznikne další podobně svébytný projekt.
Foto: Česká televize