V roce 2012 probíhal světem strach z toho, že se blíží apokalypsa, neboť podle kalendáře starých Mayů už neměl náš čas nikam dál pokračovat. Alespoň pokud víme, konec světa se nekonal. Jenže existují i další proroctví domorodých šamanů nebo starých kmenů. A málokteré z nich nám může dělat radost.
Šamani z kmene Hopi
Jedno z nejpozoruhodnějších proroctví je to, které pronášeli šamani z kmene Hopi. Zdá se totiž, že dokázali předpovědět (respektive bez vědeckých důkazů a moderního vzdělání popsat) minulé velké přírodní katastrofy, které zasáhly Zemi a do určité míry znamenaly konec života tak, jak do té doby na Zemi běžel.
V kmenu Hopiů se traduje, že život na Zemi bude mít devět věků; my se nyní nacházíme ve čtvrtém z nich.
Tři první věky
Pozornost vědců si předpovědi tohoto kmene získaly, když se ukázalo, že popisují tří velké přírodní katastrofy. První z věků mě být ukončen explozemi velkých sopek; při druhém zamrzla Země a při třetím došlo k tak velké potopě, že zaplavila celý svět a roztrhala pevninu na jednotlivé kontinenty.
Jak víme, první dvě události skutečně nastaly. Třetí z nich může ukazovat ke dvou událostem – zaprvé k opravdovému dělení kontinentů, k němuž v nějaké formě jistě došlo, druhá k velké potopě, kterou sice nemáme doloženou, ale objevuje se v naprosté většině starých náboženství a příběhů nezávisle na tom, z jakého kouta světa legenda pochází, jako by tedy šlo o drastickou událost, která se zapsala do kolektivního podvědomí všech lidí po celém světě.
I čtvrtý věk bude zakončen zkázou
Čtvrtý věk Hopiové popisovali jako dobu, kdy mezi ně vstoupí bílý muž a po zemi se budou plazit kovoví hadi (zřejmě železnice). Přidali několik dalších „znamení“ konce čtvrtého věku, které lze interpretovat různě. Proroctví mluví například o pavoučí síti rozprostřené nad krajinou – což může být podle některých vykladačů elektrická síť nebo internetová síť.
Konec našeho světa má přijít krátce poté, co lidstvo vybuduje obrovský dům na nebi. Můžeme se jen dohadovat, o co jde.
Malá naděje
Podle tohoto proroctví se tedy apokalypsa blíží. Ve věštbě je však ukryta i naděje – po čtvrtém věku má přece přijít věk pátý. Neskončí tedy všechno, jen se svět (jako už tolikrát) radikálně promění.
Foto: Shutterstock, zdroje: The Hill
Za mě je mi jedno už, jak svět dopadne. Stejně to pomalu přestává být k žití. Lidstvo mě zklamalo. I to,, tupé” zvíře bude bránit své potomstvo do posledního dechu. Zkuste se přiblížit k normálně bojácné slepici, když sedí na vejcích. A člověk? Nejenže žere a hltá jednu lež za druhou a dělá pak z toho normu a šíří ty hnusoty dále. Dokonce ty bajky všeho druhu studuje. Brání je jako lev. Ale své dítě nechá,, odborníkům”. Nehodlám to blíže specifikovat. Stejně je to konec všeho co jsme doposud žili a ještě se budeme mnoho trápit, než se opona zavře nadobro. Díky většině z vás. Zbabělci.
Dodám ještě. Já, už to nějak dožiju. Jsem starý. Ale co ty děcka? No. Budou žít v tom co jim rodičové zařídí. Ve světě jaký dovolí nikým nevolenými monstry vytvořit.
Dobrý den. Já se vůbec divím, že jsem se(třeba alespoň na chvíli) dostal s dvěma komentáři níže do plusu. Ti co mi je dali jsou vzácné bytosti. Ne pro ty plusy(nejsem tu na soutěži), ale pro své myšlení. Evidentně vědí zcela přesně o co mi jde a mohli by směle doplňovat o konkrétní příklady a události mezi řádky. Vzácní proto, protože v běžném životě jsou v podstatě nepotkatelní. Na místo nich se zmateně potulují po světě hlásné trouby veřejnoprávních tlampačů a papouškují tu denodenní hypnózu na ně vysílanou Četl jsem trefný článek o tom, že pokud se lidem jako já dehonestačně říká odmítači, pak ti co přebírají ty správné názory a jediné pravdy z vysílání rozhlasu, televize jsou příjmači. Stejní, jako ty jejich zamilované bedny v obýváku. A mezi nimi není žádný rozdíl. Ten přístroj je také jen něčím bez vlastního úsudku a jen slepě příjmá vysílání a šíři ho. Takže po světě teď chodí chodící televize a mínusují a mínusují, nebo se hulvátsky vyjadřují. Přesně tohle vždy ke svým názorům čekám a nic jiného. Proto to překvapení. Ale to není podstatné. Podstatné je to, že příjmači jsou v přesile a já fakt, už v nic pozitivního nevěřím. Jak jsem napsal níže.
Lidé přestali myslet. Dám příklad. V telce, kde jinde, že? Nebyl (píšu nebyl, protože jsem ji cca před dvěma lety vyhodil z baráku), tedy nebyl den, kdy na ČT probíhal min. jeden pořad, či zprávy plivající na dobu před rokem 89. Jen špína. Jednostranný pohled. A teď pro,, příjmače,, – to není pokus zastávat se těch časů, či je propagovat a vyzdvihovat. Je to příklad, nic více. A na té stejné TV pak vysílají lidem pravý opak toho co o té době mluví. Různé kultivované hry a inscenace s jenným a inteligentním humorem z reálného, tehdejšího prostředí, které se nezdá býti takové, jak se mluví. Skvělé komedie z tehdejšího opět reálného života běžných lidí. A co na to příjmači? Neschopnost sečíst 1+1 =2. Nemusí nikdo chodit na tzv. dezinformační weby. Stačí kriticky a samostatně myslet. Ale to je schopnost, když není dána shůry, tak v apatyce nekoupíš. Tak. A teď mohou přijít nadávky od příjmačů s konkrétními příklady toho zlého z té doby před rokem 89 co jsem si vzal jen za příklad absurdity. Jenže jste to opět nepochopili. Jako vždy. Všem odmítačům hezký den a pevné nervy a koneckonců příjmačům též. Oni jsou na tom bídněji. Rozdíl mezi námi je v tom, že my odmítači rozumíme příjmačům a jejich zdrojům vysílání a kde se to v nich bere a proč. Ale příjmači nerozumí ani zbla odmítačům a ani to nechtějí a proto ty agresivní výpady. Mějte se všichni. Agrese je vždy snažší, než porozumění.
Výše. Ne níže. Oprava. Jistě pochopíte. 🙂
Mám nutkání se podělit o skvělý zážitek. Včera jsem cestoval svým vozem s ženou na Valašsko. Ke Kloboukům,abych tam něco velmi mimořádného pro nás zakoupil z inzerce soukr. osoby. Co nelze, již jen tak dostat dnes.
Přijeli jsme, naložili, zaplatili a odjeli. Cesta byla pro nás dlouhá a úmorná. Semafory a rozbité cesty a rychlostní omezení na 30,40 apd jsou již českým folklórem a i čeští řidiči. U toho bych se zastavil. Tady doma v cizině, kde jsme více, než 2 roky nejsou také andílci na cestách. Zde je jiný nešvar. Nepochopitelné chování některých, jako z jiné planety. To prostě nejde porozumět. Ale je to ojedinělé. Berte to tak, že je to pohled z více, jak dvouletého nadhledu, kdy znám něco jiného, jsem tomu přivyklý a když přijedu do ČR vnímám to právě proto, že to přestalo být pro mě setrvačně akceptovatelnou a přijatou normou, ba co víc zvykem, kdy už si toho normálně nikdo tam nevšimne a nevnímá. Tedy. Tolik zakomplexovaných lidí na tak malém prostoru za volantem jako v česku a hrubijánů, až skoro hovad nelze nikde potkat. Tady, když má někdo luxusní a silný vůz je většinou nevyšinutý. Jede si plavně, v klidu, podle předpisů, zbytečně neriskuje a umí druhé pustit v provozu apd. V Česku? Namachrovaný úchyl povětšinou. To stačí na vysvětlenou. Dále. Provoz je dnes velký. Těžko se z některých vedlejších dostává na hlavní. Musíte prostě někdy v příhodném okamžiku někomu do té cesty vjet. Tak, aby jste neohrozili posádku, avšak jeho diskomfortem je, že musí mírně přibrzdit kvůli vás, jinak by jste mohli na té vedlejší nocovat. Tady doma se to řeší tak, že vás pouštějí. Je to absolutní norma. V česku vzácnost a pak na vás taková osoba bliká ještě půl hodiny potom, zcela zuřivě, troubí, rozčiluje se, posunkuje a celkově je na prasknutí žilky, ale jeho pozice by byla jen a jen ta vaše. Čuměl by do zadku auta co je před vámi namísto vás. Věc pár metrů. Hysterie však obrovská. O zipování čechů a jízdě v kruhovém objezdu ani nemluvím. Nerad tam jezdím. Je to jako náštěva psychiatrické léčebny. Ale holt někdy se musí.
Zpět k věci. A při cestě k nám domů zastavení se u stánku s frgály. Mikujeme s ženou tyto koláče ještě z dob života v ČR a tak proč si je nepřivézt domů. A ta zastávka stála za to. Byla delší, než by byla. Povídání s paní za pultem. Úžasná bytost. Jeştě po příjezdu domů jsme z ní byli plní pozitivních dojmů. Jsou lidé co stojí za to. Netřeba specifikovat náš rozhovor. Pozvala nás mmjn. do Prahy na začátku Září, kdy se sejdou lidé, kterým na tomhle světě a na Česku ještě záleží. S díky jsme odmítli a rozuměla nám. Nám, už tolik na té zemi s prominutím nesejde. Ale na tu paní nikdy nezapomeneme. Bohužel je v menšině, ale to nevadí. Může na sebe alespoň ráno s hrdostí kouknout do zrcadla. Nemusí se za sebe stydět, že nic nedělá a jen tak proplouvá a ohýbá hřbet. Děkujeme vám paní za skvělou půlhodinku!
Teda, pane Antoníne, s vámi bych se chtěl setkat. Škoda, že to mám k Vám tak daleko. To bychom si pokecali.
Možná máme něco společné, ale Vy jste z toho vylezl mnohem hůř.
Za tzv. totáče jsem měl problém se stalinisty (nesprávně je pojmenovávají jako komunisty, ostatně jako např. KLDR, kde stát vede diktátor s neomezenou mocí, který s komunisty také nemá absolutně nic společného, ale propagandě EU to přirovnání imponuje) a po jedné roztržce v r.87 jsem si říkal – ještě že nejsou 50. léta. to by mě asi hnali na šibenici. Odnesl jsem to pouze vyhazovem. Jak se doba změnila? Na šibenici nás sice netahají, ale to okleštění svobod je stále rozsáhlejší. A to množství těch přijímačů (jak jste je trefně pojmenoval) bylo proti dnešku zlomkové. A kdo pracoval, mohl si v zimě zatopit, ……. Buďte rád, že žijete ve státě, který hájí zájmy vlastních obyvatel, i když ty kopance má taky, třeba zákon o potratech. U nás je to jinak. Máme tu bandu, nazývanou “vláda”, a tato banda jedná v cizím zájmu i za cenu zbídačení vlastního národa (? – skutečně vlastního? Ne! pro tuto bandu tento národ není vlastní: Pro ní jsou vlastní cizí zájmy!).
Co se týče řidičů, to je na dlouhé povídání, ale je fakt, že v Polsku na mě v každé vesnici koukal radar a hrozily vysoké pokuty. Takže řidiči jsou opatrnější. Okolo mě na kraji města jezdí motorkáři 150 a nikdo to neřeší.
Žádný konec světa nenastane,ne dříve než za 500 milionů let kdy postupně naše Slunce jako každá hvězda zvýší svůj energetický výkon a tepelné vyzařování natolik,že napřed se pevnina na Zemi promění v pOUšt a pak za pár milionů let definitivně vyschnou oceány!!!!!!!!!!!