Přestože inflace dosahuje rekordních hodnot, lidé stále více spoří. Jde přitom o zásadní chybu, varuje ekonom Lukáš Kovanda. Úložky na běžných, ale i spořicích účtech a dokonce i na termínovaných vkladech totiž v současné době rychlým tempem ztrácejí hodnotu. Vzhledem k nízkým úrokovým sazbám totiž ukládání peněz do bank nepřináší žádné velké výnosy, natožpak takové, které by vyrovnaly inflaci. Platilo to už před koronavirovou epidemií, ale zdražování, které zažíváme po ní, tento stav ještě umocňuje. V červenci stouply ceny o 3,4 %, což je navíc ještě zprůměrované číslo, kdy jednotlivé položky, jež lidé skutečně pocítí, zdražují ještě více.
Ekonomové přitom varují, že tohle je zřejmě teprve začátek. Přinejmenším do konce letošního roku, ale pravděpodobně i během roku příštího očekávají, že se bude dále takřka vše velmi rychle zdražovat. Důvody jsou přitom prozaické. “Ve světě nyní zdražuje čas, zboží a služby. Planeta dohání ztracený loňský rok. Snaží se dohnat ve výrobě, co loni zameškala. Najednou chce svět vyrábět více aut, stavět rychleji, takže chybějí automobilové čipy nebo stavebniny. Nestíhají se vyrábět i proto, že ve fabrikách se až donedávna uplatňovala přísná protipandemická opatření, jež výrobu zpomalovala, a tedy zdražovala. Čas jsou peníze,” napsal ekonom Lukáš Kovanda ve svém komentáři.
V současné době tak skutečně platí heslo, že spořit se nevyplácí. Ale nikoliv proto, aby lidé raději své peníze utratili za spotřebu, jako spíše proto, že jednoduché spoření, které je zároveň velmi bezpečné, už nejenže nic reálně nevydělá, ale dokonce neudrží ani stávající hodnotu peněz. Pokud si vezmete, že byste na běžném účtu měli uložený milion korun, znamená průměrná čtyřprocentní inflace, ke které letos zřejmě dojde, reálnou ztrátu 40 000 Kč za pouhý rok.
Lukáš Kovanda pak vzpomíná na doby, kdy lidé byli ještě zvyklí takzvaně “žít z úroku”, pokud například zdědili či vydělali větší obnos peněz. “V polovině „kapitalistických“ devadesátých se při roční výpovědní lhůtě na kapitálové vkladní knížce dočkal střadatel úrokové sazby třeba čtrnáct procent. Kdo si tedy takovou vkladní knížku založil třeba koncem roku 1994, těšil se během následujících dvanácti měsíců z „nadinflačního“ zhodnocení svých úspor o 4,9 procenta. Spotřebitelská inflace totiž v roce 1995 činila 9,1 procenta. Průměrná hrubá měsíční mzda odpovídala ve stejném roce 8 307 korunám,” vysvětluje Kovanda s tím, že na zisk průměrné měsíční mzdy stačilo tehdy do banky uložit dva miliony korun. Šlo tak přibližně o dvacetinásobek průměrné roční mzdy. Dnes by přitom na takové žití z úroků nestačil v bance ani tisícinásobek průměrné roční mzdy.
Pokud dnes někdo nechce, aby mu jeho pracně získané prostředky prodělávaly, musí bohužel opustit přístav bezpečných bankovních vkladů a vyrazit do riskantnějších vod. Existují sice konzervativní fondy, ale ani ty dnes často inflaci nepokryjí. Je třeba tak zariskovat více, jenže tady platí, že zatímco můžete získat, můžete i významně ztratit. Také proto se Češi tak často uchylují k investicím do nemovitostí. Těm totiž tak trochu rozumí každý. Jde dnes možná o nejčastější alternativu konzervativního spoření. Má však také významné vedlejší efekty: nemovitosti pak rychle zdražují a kromě toho, že se pomalu, ale jistě vytváří bublina, která musí jednou prasknout, dochází mimoděk i k tomu, že mnozí si bydlení, na něž byli zvyklí, nemohou již dovolit.
Foto: Shutterstock
Proč tenhle článek není označený jako reklama Trinitybank? Logika Kovandy = okrádá vás inflace, zariskujte, přijdete o všechno.
Jsou dvě cesty, buďto chudnout pomaleji díky inflaci nebo přijít na mizinu díky investičním fondům ihned. Kovandu známe, Kovanda má na víc
Pořád je lepší ztratit půlku z inflací než nic na účtu. Omezím vydaje a jsem na tom stejně, tak si prostě nekoupím tu jednu lokomotivu, ale peníze mi zůstanou !
Jednak reklama na investice a dále mi to připomíná model krysího závodu.
Proč někdo stále plýtvá časem psaním takových článků. Kdybych měl milion možná, že bych měl nějaký problém. Kdo má miliony nakonec je utratí ve zběsilém nákupu nemovitostí za ceny po několikaleté inflaci. Má to nějakou logiku? Připadá mi, že tento svět je buď plný zlodějů, nebo úplných diletantů.
Je to vina ČNB i státu který nezakročí. Prodejem nekrytých peněz získali balík cizích měn, který nyní neužitečně leží v ČNB a samozřejmě ho inflace znehodnocuje velice podobně. Nyní by klidně mohli část nekrytých peněz koupit zpět (srazit inflaci) a za další část snížit státní dluh. Jenomže nechtějí, protože na naše zájmy kašlou. Oni sledují zájmy oligarchů a zahraničních bank.
Kovanda je starej manipulátor, kterej lobuje za banky. Kdyby lidi nebyly hamižný a raději peníze z banky vybrali a schovali doma pod polštář, tak by banky musely reagovat a nabídly jim zajímavé úrokové sazby. A kdyby lidi nekupovali předražené věci-byty, tak by si obchodníci nemohli mastit kapsy a museli by zlevnit. Ale to by musela být v lidech kolektivní solidarita a to nikdy nebude:-)))) Lidé jsou přirozeně hamižní a cacní:-)
Bankám jsou naše vklady u pr**le, peníze si obstaravaji od ČNB za titerny urok.
Vybrat hotově lze nejvýše cca 270 tis. Kč. Platí zákon o omezení hotovosti. Za to můžeme poděkovat panu Kalouskovi (a jeho nástupcům, kteří to mohli zrušit). A také za to, že odstranil nemovitosti z výpočtu inflace. Kvůli tomu je přiznaná inflace podstatně nižší než ta skutečná. Kdyby poctivě přiznávali skutečnou inflaci, musela by ČNB zakročit daleko dříve a inflace by byla o hodně nižší.
(Úroky v bankách jsou tak trapně nízké, že o nějaké hamižnosti zde nemá smysl mluvit.)
Lidé ty předražené byty kupují proto, že chtějí někde bydlet. A také proto, že tato mizerná, zlodějská kolonie EU, tou inflací zlikvidovala spoření.
Že v takové situaci je vhodné investovat je dobrá hraběcí rada. Ale člověk musí rozumět tomu, do čeho peníze dává, jinak je to jen hazard.
Fondy se tváří, že střadatele rizika zbaví. Jenže za své výsledky nijak neručí a jen vybírají poplatky.
Každá banka i finanční firma se chlubí fondy, kterým se v uplynulém období “dařilo”. Už ale neřekne, že to nebylo skvělými znalostmi, ale jen tím, že ty úspěšné vybrali z většího počtu svých fondů, kde je i dost takových v nichž lidé přišli o peníze.
Jasně letím za vše koupit bitcon,zlato podílové fondy, penzijní připojištění nebo co mi ješttě finanční poradce v kravatě doporučí .A pak se něco na baráku nebo v baráku vykaká a poběžím si vzít půjčku.To fakt někdo neuhodl,mám rezervu kterou žere inflace ale riskovat fakt nebudu,na to je můj malý ID moc skromný
Přesně tak, jak píší ostatní. Článek úplně o ničem. Když budu mít na účtu milion, tak mě ztráta 40 000,- mrzet nebude. Určitě mě bude mrzet víc, když budu riskovat a přijdu o 100 tis.
Nevadí….kde nic není ani smrt nebere….Chovám se jako naši cikáni a jsem v pohodě.
taky už jsem přemýšlela jestli tento způsob chování není výhodnější