Tohle maso už si v Česku nekoupíte. Lidl a Albert dostaly pořádnou stopku, zákazníci jsou z toho na větvi

Nějakou dobu se zdálo, že se obchodní řetězce doslova utrhly ze řetězu, pokud šlo o dovoz masných výrobků do České republiky. Lidé potom měli poněkud obavy z toho, co si v obchodě vlastně kupují. Bylo jasné, že je potřeba tomu učinit přítrž.

Už to stačilo

Obchody tak musí udržovat maso čerstvé. Tady platí velmi přísná pravidla. V případě chlazeného výsekového masa je možné udržovat teplotu maximálně +7 °C. Pokud jde o drůbež, potom je to +4 °C a mleté maso potom maximálně +2 °C.

Zároveň platí, že je maso nutné na prodejně udržovat oddělené od ostatních potravin. Tady se totiž dodržuje pravidlo proti křížové kontaminaci. Málokdo také ví, že je třeba balené maso udržovat daleko od baleného.

“Aha, tak už vím, proč je maso v obchodech vždy na dvou místech, a to nebalené u pulty a balené potom někde v chladících regálech,” říká paní Soňa z Prahy.

Vše přesně popsáno

Je také zakázáno v České republice prodávat maso, které by nebylo správně označeno. Etiketa vždy musí být přesná, přičemž jakékoliv pochybení se tvrdě trestá.

Předně je třeba dodržet, aby byl popis v českém jazyce, přičemž musí obsahovat druh masa, datum spotřeby a hmotnost. Je také nutné uvést výrobce nebo místo, kde bylo maso baleno.

Čtěte také: Velký řetězec v Česku prodával strašlivé maso. Okamžitě ho musíte vyhodit, jinak to těžce schytáte

Hodně důležitá je rovněž informace, kde došlo k samotné produkci masa. To se prodejci snaží často zakamuflovat, což je skutečně na pováženou. Jeden čas se sem dováželo ve velkém maso z Ukrajiny, které bylo přebaleno na Slovensku. Lidé si toho nevšimli a maso kupovali. Zemi původu však spolehlivě poznáte podle kódu na etiketě. Tato povinnost se vztahuje na maso vepřové, hovězí i drůbeží.

Foto: Shutterstock

Nenechte si ujít

Tohle maso už si v Česku nekoupíte. Lidl a Albert dostaly pořádnou stopku, zákazníci jsou z toho na větvi

Nějakou dobu se zdálo, že se obchodní řetězce doslova utrhly ze řetězu, pokud šlo o dovoz masných výrobků do České republiky. Lidé potom měli poněkud obavy z toho, co si v obchodě vlastně kupují. Bylo jasné, že je potřeba tomu učinit přítrž. Už to stačilo Obchody tak musí udržovat maso čerstvé. Tady platí velmi přísná pravidla. V případě chlazeného výsekového masa je možné udržovat teplotu maximálně +7 °C. Pokud jde o drůbež, potom je to +4 °C a mleté maso potom maximálně +2 °C. Zároveň platí, že je maso nutné na prodejně udržovat oddělené od ostatních potravin. Tady se totiž dodržuje pravidlo proti křížové kontaminaci. Málokdo také ví, že je třeba balené maso udržovat daleko od baleného. “Aha, tak už vím, proč je maso v obchodech vždy na dvou místech, a to nebalené u pulty a balené potom někde v chladících regálech,” říká paní Soňa z Prahy. Vše přesně popsáno Je také zakázáno v České republice prodávat maso, které by nebylo správně označeno. Etiketa vždy musí být přesná, přičemž jakékoliv pochybení se tvrdě trestá. Předně je třeba dodržet, aby byl popis v českém jazyce, přičemž musí obsahovat druh masa, datum spotřeby a hmotnost. Je také nutné uvést výrobce nebo místo, kde bylo maso baleno. Čtěte také: Velký řetězec v Česku prodával strašlivé maso. Okamžitě ho musíte vyhodit, jinak to těžce schytáte Hodně důležitá je rovněž informace, kde došlo k samotné produkci masa. To se prodejci snaží často zakamuflovat, což je skutečně na pováženou. Jeden čas se sem dováželo ve velkém maso z Ukrajiny, které bylo přebaleno na Slovensku. Lidé si toho nevšimli a maso kupovali. Zemi původu však spolehlivě poznáte podle kódu na etiketě. Tato povinnost se vztahuje na maso vepřové, hovězí i drůbeží. Foto: Shutterstock [...]

Čas v České republice bude úplně jiný. Už se konečně nemá měnit, lidé jsou u vytržení

Většinu lidí v České republice letos opět pořádně namíchlo, že si před pár týdny opět museli změnit čas. Nejenže to znamená přeštelovat veškeré hodinky a hodiny v domácnosti, ale navíc to ještě nabourá biorytmus. Lidem se potom hůře vstává a než si zvyknou, že je déle světlo, trvá to nějakou dobu. Chce to velkou změnu Veřejnost proto už nějakou dobu volá po tom, aby je se střídáním zimního a letního času už neotravovali. Dnes už to totiž nemá zdaleka takový význam jako kdysi. Ale přestože to každý dobře ví, zrušení tohoto stavu se ukazuje jako nesmírně obtížné. V České republice se střídání letního a zimního času etablovalo v roce 1979, přičemž brzy bylo patrné, jak obrovská chyba to byla. Muselo se to hned několikrát upravovat, aby se to v roce 1996 ustálilo v dnešní podobě. Tehdy došlo k tomu, že byl letní čas prodloužen ze šesti měsíců na sedm měsíců, a to podle nařízení Evropské unie. Jak se tedy ukazuje, změny jsou do určité míry možné a jistě by to šlo celé zrušit. Lidé už to dále nechtějí “Mám toho plné zuby. Celý život nám tu tvrdí, že existují dva časy a on je přitom jen jeden. Úplně nás s tím oblbují,” říká pan Josef z Prahy. “Ať už to konečně zruší, jinak bude zle.“ Chvíli to vypadalo nadějně. V roce 2018 už to vypadalo velmi nadějně, jenže v roce 2021 to zase spadlo pod stůl a lidé zuřili. Teď přitom Evropská unie nemá nejlepší renomé, a tak hledá témata, na kterých by se mohla lidem zavděčit. Čtěte také: Důchodci v Česku se ženou do této brigády. Platí jim 500 Kč na hodinu, stačí u toho sedět na pohovce Zrušení letního a zimního času je jednou z cest. Podle některých odborníků by mohlo dojít ke zrušení už letos, takže bychom již nenabíhali na zimní čas. Je to však optimistická prognóza a není vyloučeno, že to bude ještě pár let trvat. Foto: Shutterstock [...]

Tyto talíře měli doma všichni. Dnes má jeden cenu 50 tisíc a lidé je prodávají jako diví

Spousta lidí si vůbec neuvědomuje, jaké jejich domácnost skýtá bohatství a že by si díky tomu mohli dopřát třeba krásnou dovolenou, případně se rovnou stát skutečně bohatými lidmi. Je to zajímavá možnost Postupem času totiž nabývají na hodnotě věci, které lidé dříve považovali za bezcenné. Jistě, před nějakou dobou si třeba talíře pořídili proto, že byly hezké a líbily se jim. Ovšem nepředpokládali, že by je mohli ještě někdy prodat za vyšší cenu. Vkus lidí se navíc rychle mění, a co se někomu líbilo před třiceti lety, dnes už nikoho příliš nezaujme. Takové talíře a nádobí potom většinou leží někde v kredenci, kde se na něj práší. Jde třeba o případ takzvaných fajánsů, což bylo ručně vyráběné nádobí. Rozšiřovalo se zejména ve venkovských oblastech, takže je většinou k nalezení v různých chalupách. Leckdy se stane, že někdo koupí starou usedlost a najde tam doslova bohatství v podobě starého nádobí v almarách. Lidé to prodávají a jsou nadšení Největší hodnotu mají fajánsové talíře, které jsou zachovalé. To se pozná podle toho, že nemají žádné praskliny a jejich typická malba je velmi sytá. “Nedávno jsem jich našla asi třicet kousků. Babička si to šetřila ne lepší, takže jsou úplně nedotčené,” říká paní Olga z Třince. “Teď to postupně prodávám na Aukru a mám z toho moc hezké peníze.” Jeden takový talíř se dá prodat klidně i za 50 tisíc korun, pakliže je zachovalý a z nějaké vzácnější série. Běžně se však tyto kousky prodávají za 5 až 10 tisíc korun, což také není vůbec špatné. Čtěte také: Stará česká bankovka se stala hitem. Kdo ji doma vyhrabe, dostane 25 milionů korun Tento porcelán se v České republice hodně rozšířil zejména v 18. století, ovšem svůj původ má již ve starověkém Egyptě. Postupem času na sebe nabaloval vlivy z celé Evropy, což také zvyšuje jeho cenu, protože je dnes populární všude. Foto: Shutterstock [...]