Ačkoliv neustále slýcháme poučky o tom, že práce by nás měla především bavit, jinak bychom ji měli vyměnit, realita je obvykle mnohem neúprosnější. Většina lidí je ráda, že vůbec nějaké zaměstnání má a obvykle v něm vykonává nějakou rutinní a opakující se činnost, na které lze jen těžko shledávat něco zábavného. Proto se také tito lidé obvykle těší na to, až v pátek padne čtvrtá odpolední a oni mohou vyrazit na zasloužený odpočinkový víkend.
Výkon je něco jiného
Ten je ale přeci jen příliš krátký. Pouhé dva dny proti pěti pracovním? Není to náhodou trochu nevyvážené? Ne snad, že by to mělo být rovnou naopak, ale proč nepřiblížit časovou dotaci odpočinku té pracovní? Vždyť by to docela hezky vycházelo v poměru 4:3 a stále bychom mohli tvrdit, že více pracujeme než odpočíváme. Navíc by to bylo v duchu dnes tolik skloňovaného vyvážení práce a vlastního života.
Pravdou je, že diskuze se už v Česku na toto téma rozjela. Na Twitteru ji zvedl europoslanec Mikuláš Peksa, který předložil hned několik pádných důvodů, proč bychom měli zavést čtyřdenní pracovní týden a zbytek si užívat volna.
Předně si musíme říct, že čas strávený v práci v žádném případě neodpovídá výkonu. I v jednotlivých firmách jsou v produktivitě práce obrovské rozdíly. Co jeden motivovaný zaměstnanec stihne za dva dny, neudělá druhý třeba ani za pět, protože vše jen natahuje a prodlužuje, ať už vědomě či nevědomě.
Cesta pro budoucnost?
Naopak se ukazuje, že lidé jsou nejvýkonnější v prvních třech dnech práce a pak jejich nasazení klesá. Ostatně, každý dobře ví, jaká atmosféra obvykle panuje ve firmě v pátek. Půlka lidí už tam stejně není a ti zbylí si to tam už jen takzvaně odsedí.
Podle některých výzkumů by bylo mnohem efektivnější, kdyby se lidem dal delší čas na odpočinek, protože zbylé čtyři pracovní dny by pracovali s mnohem větším nasazením. Obzvlášť v době, kdy už zřejmě nebude třeba tolik profesí vykonávajících repetitivní činnost, protože jejich úlohu zastanou roboti.
Kratší pracovní týden by potom mohl pomoci navýšit zaměstnanost, respektive zamezit jejímu významnému propadu. Rozhodně nejde o nějaký nesmysl, který je neproveditelný. Ba právě naopak, jde o téma, které se bude skloňovat stále častěji a možná nejsme příliš vzdáleni jeho prosazení.
Foto: Shutterstock
Nejraději by seděli doma na gauči za nepodmíňený příjem. Ne?