Slova 24 hodin Le Mans a rok 1955 se staly symbolem pro obrovskou sportovní tragédii. Po této hrůzné události se začal klást mnohem větší důraz na bezpečnost při závodech rychlých aut – této pozitivní změně však muselo předcházet více než osm desítek vyhaslých lidských životů.
Populární Le Mans
V roce 1955 měl dvacet čtyři hodin trvající automobilový závod v Le Mans už dlouhou tradici. První se jel již v roce 1923, pak následovala ve čtyřicátých letech válečná pauza a v roce 1949 byly závody obnoveny.
V poválečném období se tento druh závodů těšil obrovské popularitě. Lidé toužili po adrenalinu a závody rychlých aut byly extrémně moderní záležitostí. V roce 1955 tak do Le Mans dorazilo na 300 000 diváků.
Chybějící bezpečnostní opatření
Ač se nám to dnes zdá možná naprosto neuvěřitelné, v padesátých letech na automobilových závodech v podstatě neexistovala bezpečností opatření. Diváci v zásadě nebyli od dráhy nijak zvlášť odděleni, piloti se ani v dlouhém celodenním závodě nemuseli střídat, hasiči nebyli připraveni na hašení speciálně upravených závodních aut apod. Bylo vlastně jen otázkou času, kdy dojde k nějaké tragédii.
Pierre Levegh v Mercedesu
První dvě hodiny probíhal závod v pořádku, všichni se bavili a všechno vypadalo dobře. Pak však došlo k osudovému momentu.
Pilot Jaguaru Mike Hawthorn udělal před depem nečekaný manévr, kterým donutil za ním jedoucího Lance Macklina strhnout volant. Ten se však nešťastně střel s Mercedesem Pierra Levegha.
Leveghův vůz vyletěl mezi diváky. Sám pilot z auta vypadal a na místě zemřel. I to by byla tragédie, avšak mělo to být mnohem horší. Auto totiž expolodovalo a začalo hořet – přímo na tribuně mezi diváky. Část lidí zabily trosky auta, další uhořeli, někteří byli možná utlačeni či ušlapáni ve všeobecném chaosu. Uvádí se, že tam tehdy zemřelo 84 lidí.
Dodnes se jedná o nejhorší tragédii na automobilových závodech.
Foto: Shutterstock, zdroj: GQ-magazine, PENNLive
Těžko říct zda jich litovat!!!!!Šli na ten závod na vlastní riziko!!!!!!!!!!