Celý svět žasnul, když se v tisku 10. 6. 1993 objevila zpráva, že entomolog a molekulární paleontolog George Poinar s kolegy údajně získali fragmenty DNA z brouka zachovaného v jantaru starém až 135 milionů let. Dané fragmenty DNA měly pocházet z doby, kdy naším světem kráčeli obří plazi, dinosauři. Senzaci, kterou tato zpráva způsobila pomohla i skutečnost, že pouze den poté měl premiéru film Stevena Spielberga “Jurský park”.
Zázrak ukrytý v pryskyřici?
Daná zpráva popisovala studii z uznávaného vědeckého časopisu Nature, kterou vedl mezinárodní tým vědců z Kalifornie, Atlanty, a Libanonu. V jantaru byl nalezen brouk z příbuzenstva čeledi nosatcovitých. Jednalo se o býložravce, který žil většinu života ve větvích jehličnanů a podobně, jako bylo vyobrazeno ve filmu, byl k jeho neštěstí zakonzervován v pryskyřici.
Když tým vědců odstranil svrchní vrstvu jantaru, tak ven se dostala silně deformovaná organická hmota, v níž se nejspíš nacházel vzorek původní tkáně. Po zaslání nálezu to laboratoře byly z dané organické hmoty extrahovány 2 fragmenty DNA.
Zklidnění senzace
Tento výsledek studie způsobil nejen ve světě vědců velké pozdvižení, které však nemělo trvat dlouho. Již o 5 let později byla vydána studie 2 vědců ze Sevilly, která velkou vědeckou senzaci 90. let víceméně pohřbila. Poukázala na špatný postup Pointara a dalších jeho spolupracovníků, jelikož zjistil, že jeden vzorek byl kontaminovaný současnou DNA a ten druhý byl pro změnu narušen mykotickým organismem. Výsledky studie z roku 1993 tedy nelze brát za správné. Dle současného poznání vědci předpokládají, že DNA nepřežije déle než 400 tisíc až 2 miliony let. Prozatím nejstarším zachovalým fragmentem DNA pochází ze zubu mamuta, který se procházel po zamrzlé krajině dnešní Sibiře před 1,6 miliony lety.
Můžeme se tedy někdy dočkat Jurského parku v podobě, kterou známe z románu Michaela Crichtona? Podle Alidy Bailleulové, vedoucí mezinárodního týmu, kterému se loni povedl nález zkameněliny teropoda rodu Caudipteryx, u kterého se měla dochovat původní buněčná hmota, bychom jednou mohli díky novým nálezům dokázat identifikovat malé části sekvencí genetického kódu, což by znamenalo revoluci například v pochopení dinosauří fyziologie.
Foto: Shutterstock, zdroj: Sci.news, Nhm.ac
Ne. Nepodaří. Další hloupost v řadě. Proč mi nevskřísí bábi, nebo dědu na základě odebraného vzorku DNA před vjezdem do pece? A byla by čerstvá ta šroubovice. Nový děda, nová babi z nějaké roztokové lázně. Co? Třeba jako lukrativní biz laboratoří s genetikou pro ultrabohaté. V tomto světě nepohrdne nikdo žádným způsobem, jak vytřískat nekřesťanský peníz. Třeba i za cenu smrti mnohých, tak proč né za cenu vskříšení na objednávku. Takové bláboly mají za úkol jediné. Odvést od pozornosti nad podstatným.
Mimochodem ještě. Nad takovou hloupostí budou mnozí usilovně přemýšlet a rozvádět ty teorie do nebeských výšin, kde je jim např. lhostejný třeba takový měsíc. Něco co existuje, je viditelné a nemusí se křísit. Víte např. někdo (nic není náhoda), proč především arabské země zobrazují toto těleso ve fázi, kdy je pozorovatelný, jako srp, tedy jakýsi půlměsíc? Ale to není nic neobvyklého. Více jde o ten,, doplněk “k němu. Hvězdu de facto v jeho středu, pokud by byl v plné fázi. Tedy v úplňku. Nesmysl ne? Buď by v této fázi, aby byla nadále viditelná musela být před ním, nebo pokud by za ním, neměla by být vidět. Takže jen nesmyslná grafika nějakého pomatence, kterému se to takto jen prostě líbilo a už to tak zůstalo? Nebo je tu jiná možnost. Že by byl měsíc v určitých chvílích transparentní (tedy průhledný) a tento jev byl pozorovatelný a zaznamenán? Ale to by pak všechno co do nás napumpovali neplatilo. Pro někoho inspirace k dalšímu bádáni a pro někoho budu odteď idiotem. Vpořádku. Unesu to :-).
Ne nepodaří,to je čirá fikce – naštěstí jak pro nás,tak pro ostatní savce!!!!!!!